Causa vodoměry

úterý 11. leden 2011 15:20

Proč bychom se necachtali, sousedé to zaplatí! Tak nějak by se stručně dalo shrnout uvažování některých obyvatel baťovských domků ve Zlíně. Příčina je prostá. Většina obydlí nedisponuje vodoměrem. Proto se náklady na vodné a stočné vypočítávají nikoli podle faktické spotřeby, ale paušálně.

Někdo by to mohl považovat za prkotinu. Z vlastní zkušenosti však vím, že se ročně nejedná o malé částky. V bytě na Královských Vinohradech jsme se totiž potýkali se stejným problémem. Kvůli stáří rozvodů nešlo namontovat vodoměr. Dalo by se to pouze za podmínky, že se (samozřejmě na vlastní náklady) postaráme o nové stoupačky.

Jedinou možností, jak se vyhnout platbě za vodu, již jsme nespotřebovávali, bylo obstarat si podpisy několika obyvatel domu, kteří by jimi stvrdili, že jsme se ve fakturovaném období prokazatelně zdržovali mimo trvalé bydliště. Ovšem, proč by to někdo dělal? Dobrovolně si zvyšoval platbu, když existovala reálně a zákonná možnost, jak ji udržet co nejníže. Nakonec jsme to vyřešili místopřísežným prohlášením, které kupodivu zafungovalo a ročně jsme „pro obecné blaho“ nevydávali z vlastních kapes přes 5000 korun navíc.

Na úkor druhého se přece šetří nejlépe. A nejen to. Za cizí se dá také dobře rozhazovat. Když už platím paušál, říkají si nejen mnozí obyvatelé zmíněných domků ve Zlíně, tak proč ho pořádně nevyužít. Zahrada potřebuje zalévat a zavlažovat, napuštěním čerstvé vody do bazénu se sníží náklady na její čištění a filtraci, pořádná koupel ve vaně také není k zahození. Smůlu mají pouze „trapní šetřílkové“, kteří se snaží s touto tekutinou zacházet hospodárně. Zaplatí tutéž sumu.

Causa s vodoměry však opravdu není maličkost, nad níž by se dalo mávnout rukou. Spíš je špičkou ledovce, jež se ocitla nad hladinou a ukazuje, že se pod ní skrývají další, které stejně (nebo ještě více) nesnesou denní světlo. Do značné míry také charakterizuje způsob myšlení a jednání většiny populace, jež je přesvědčena, že z cizího krev neteče a řídí se heslem: urvi, co můžeš.

Zajímavé ovšem je, že mnozí, kteří tímto způsobem „dbají“ o vyváženost rodinného rozpočtu, halasně upozorňují na nekalé praktiky jiných, zejména těch nahoře. Podle jejich názoru jsou všichni zloději, korupčníci a do morku kosti prohnilí lumpové. A cítí nezadatelné právo morálně se rozhořčovat. Ve svém „svatém tažení“ proti nepravostem se však zapomínají podívat do zrcadla a soudit vlastní skutky.

Možná jim vadí jediné: musejí se spokojit s drobnými sousty, protože se nedostali k šanci bezpracně si ukousnout z většího krajíce.

 

Helena Kratzerová

HelenaMirko,12:4712.1.2011 12:47:02
NULIKupodivu, i mne10:2512.1.2011 10:25:11

Počet příspěvků: 2, poslední 12.1.2011 12:47:02 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Helena Kratzerová

Helena Kratzerová

Domácí i zahraniční dění s trochou nadsázky a ironie

O vážných věcech poněkud nevážně, v duchu rčení: Směji se, abych nemusela plakat.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy