Uschůzovavší se

čtvrtek 3. listopad 2011 09:14

Paměť je ošidná. Nicméně věřím, že mě tentokrát nezradila. Inspiraci pro titulek jsem totiž našla v díle Vladimíra Majakovského, jež mi víceméně v útržkovité podobě utkvělo v mysli od školních časů. Za náhlé připomenutí básně Uschůzovavší se vděčím našim zákonodárcům, respektive jejich těžko pochopitelnému počínání.

Na první pohled vypadá jejich rozhodnutí jednat bez ohledu na denní či noční hodiny, vzdát se spánku a odpočinku nadmíru líbivě a odpovědně. Aby však voliči poslancům skočili na špek, nesměli by mít předchozí zkušenosti s jejich dřívějším víceméně laxním přístupem k plnění pracovních povinností, k nimž se zavázali přijetím mandátu od lidí, kteří je svými hlasy delegovali do Parlamentu.

Ráno je moudřejší večera, říká staré přísloví. Předpokládá ovšem, že jedinec využije nočních hodin k fyzické i duševní relaxaci, díky níž je třeba schopen přehodnotit postoje a dospět k rozumnému závěru. Naproti tomu unavený člověk většinou trvá na svém, racionální uvažování korunované moudrým rozhodnutím se mu zákonitě vzdaluje. Naléhavě proto vyvstává otázka: Může z nekonečného rokování, v němž si koalice a opozice takříkajíc pouze honí trika, vzejít pro tuto zemi něco dobrého?

Paskvilů nejrůznějších zákonů, jež se neobešly a neobejdou bez četných novelizací, zatím vyprodukovali volení zástupci lidu víc než dost. Nezřídka s neblahými důsledky pro řadového občana. Lze jen těžko uvěřit, že ve chvíli, kdy se de facto projednávají stěžejní reformní zákony, se situace obrátí o sto osmdesát stupňů. Zvlášť když i schválený státní rozpočet pro rok 2012 je v podstatě postaven na vodě a sám šéf státní kasy se nijak netají tím, že se bude muset zgruntu přepracovat hned v prvních měsících budoucího roku.

Čtyřicetihodinové zasedání Dolní komory Poslanecké sněmovny se zřejmě zapíše do análů jako nejdelší jednání v historii této instituce. Toto prvenství je však spíš důvodem ke smutku, nikoli k radosti. Oslavu by si totiž zasloužily výsledky, které by posunuly vývoj v naší vlasti kupředu. A jim plané žvanění dvou soupeřících (vzájemně se neslyšících a neposlouchajících) siláckých táborů rozhodně nenapomáhá.

Na závěr ještě trochu Vladimíra Majakovského. „Jestliže člověk zjistí, že může ovládat druhého člověka, chová se k němu jako prase,“ řekl kdysi. Nezbývá než doufat, že se tímto citátem naši zákonodárci nebudou řídit.

Helena Kratzerová

Helena Kratzerová

Helena Kratzerová

Domácí i zahraniční dění s trochou nadsázky a ironie

O vážných věcech poněkud nevážně, v duchu rčení: Směji se, abych nemusela plakat.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora