Být, či nebýt pacientem?

pondělí 30. leden 2012 10:07

Stojím na pomyslném rozcestí. Pokud zvolím špatný směr, nehrozí mi sice vyloučení ze všech škol v Rakousko-Uhersku, nicméně si zahrávám s vyřazením z registru praktické lékařky. I když mám (možná) polehčující okolnost.

Lékař se údajně může rozloučit s pacientem, který odmítá dodržovat stanovenou léčbu a nesouhlasí s doporučeným postupem. Mám tedy dilema: nejsem-li léčena vůbec a nelíbí se mi to, ponesu za vzpouru následky?

O co jde? Asi před půl rokem jsem se stala terčem útoku blíže neidentifikovaného bodavého hmyzu. Zrádný atak jsem vzala na vědomí poté, co mi natekly nárt a šlapka, které navíc bolely až neřestně. Důvěřivě jsem se zaťatými zuby dopajdala k místní lékařce, která s pomocí nejrozmanitějších specialistů začala prověřovat rozsah škod způsobených mé tělesné schránce. Všem vyšetřením jsem se podrobila bez reptání. Navzdory vzdálenostem, jež jsem musela překonávat a termínům, které od sebe dělilo třeba několik měsíců. O finančních nákladech nemluvě.

Stále jsem čekala na vyřčení diagnózy (nikoli konečné, z té bych asi moc neměla) a zahájení účinného léčení. Kromě desetidenního užívání antibiotik jsem se nedočkala ani jednoho. Fakt, že mám boreliózu, mi - zřejmě omylem - vyjevila zdravotní sestra. A to, že se nedá a neumí léčit, mi otevřeně sdělila až neuroložka. Před pár dny.

Se sníženou kvalitou života (nevratné poškození periferních nervů) se v podstatě dokážu smířit, koneckonců noha mi jakž takž slouží, po štaflích lézt nemusím, ani se vrhat na horolezecké túry. Popuzuje mě však, že jsem byla do značné míry mystifikována a konejšena četnými nákladnými vyšetřeními, která se ukázala spíš samospasitelná.

Bohužel musím dát za pravdu exministrovi zdravotnictví MUDr. Ivanu Davidovi,

jenž pro Parlamentní listy řekl doslova: „Navíc, a to je možná ještě zásadnější problém, je tu efektivita zdravotnictví. A ta se také zhoršuje. Čili za více peněz je méně muziky. Rychle rostou náklady na péči a pomalu klesá užitečnost těch nákladů.“

Vztahu lékař – pacient pomalu, ale jistě přestávám rozumět. Dobře, netrvám na tom (i když nerada), že by měl být úplně rovnoprávný. Přesto se domnívám, že by neměl postrádat jistý konsensus. Komu prospívají pomyslná těšínská jablíčka ve formě předepisovaných speciálních (značně nákladných) výkonů, které se míjejí účinkem, postrádají diagnostický a terapeutický smysl a pouze potvrzují stav věci, který je zřejmý už na první pohled?

Spoustě lidí to bezesporu vyhovuje. Těší je, když jsou pravidelně opečováváni a hlavně se na nich nešetří. Doktoři se možná sichrují. Nejen před hrozícími a hrozivými žalobami pro zanedbání lékařské péče, jež po americkém vzoru našly živnou půdu i u nás. Třeba spíš chtějí mít klid, a tak se snaží plnit pacientům pomyšlení.

Za sebe dávám přednost jednání na rovinu. Trpká pravda je lepší než nejistota. I proto jsem se vzepřela dalším úkonům, které nic zásadního neřeší. Navíc ušetřené prostředky, které ve zdravotnictví beztak mizí jako v bezedné díře, mohou být jinde a někomu jinému daleko prospěšnější.

Helena Kratzerová

NaďaHeleno, proč12:3831.1.2012 12:38:10
HelenaK dfiskusi:10:1931.1.2012 10:19:42
JaromírPan Jirásek20:5930.1.2012 20:59:33
Milan JirásekHezký den.18:0930.1.2012 18:09:47
HelenaDěkuji za podnětnou diskusi12:4430.1.2012 12:44:13
PepeRe: Být pacientem11:5430.1.2012 11:54:33
MarieBýt pacientem11:5130.1.2012 11:51:09
NaďaBýt pacientem11:0330.1.2012 11:03:39
NULINo, Heleno,10:5730.1.2012 10:57:11

Počet příspěvků: 10, poslední 31.1.2012 12:38:10 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Helena Kratzerová

Helena Kratzerová

Domácí i zahraniční dění s trochou nadsázky a ironie

O vážných věcech poněkud nevážně, v duchu rčení: Směji se, abych nemusela plakat.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy