Neviditelným snadno a rychle

středa 11. březen 2015 08:42

Snad mi to H. G. Wells odpustí. Ale je břídil. Se svým neviditelným si dal takovou práci. Přitom k dosažení téhož efektu stačí jediné: odejít do důchodu!

Nejde totiž zdaleka o počátek vysněného zaslouženého odpočinku. Spíš o startovní čáru k dennodennímu přežívání. Přitěžující okolností je přitom vzdělání, za než musí vysoce kvalifikovaní po zásluze pykat. Z vyššího úradku se totiž stávají doživotními losery. Nikoho nezajímají, nikdo nebádá nad tím, proč je výhradně pouze a jedině u nich princip solidárnosti nadřazen principu zásluhovosti. (Na rozdíl od až rozmařile odměňovaných, kteří například zavedení progresivní daně či dokládání původu majetku považují za bezprecedentní a nestoudný útok na ty schopné a úspěšné. Navíc motivovaný zejména závistí, jež je prý vlastní Čechům i Moravanům, Slezany nevyjímaje.)
Příjemci minimální mzdy mají v tomto směru více štěstí. Ti, co rozhodují, sami uznali, že její výše (spíš níže) odpovídající 332 euro měsíčně je vskutku žalostná. A je dobře, že se s ní konečně začalo něco dělat. Je totiž tristní, že v žebříčku zemí Evropské unie jsou na tom po České republice hůře už jen Bulharsko a Rumunsko, které patří k nejchudších zemím regionu.
Taktně se však zamlčuje, že se na stejné příčce drží i starobní důchody. Průměrných zhruba 400 euro není totiž také žádná sláva. A když k tomu připočteme fakt, že jsou obecně považovány za nejrovnostářstější a nejnespravedlivější v celé EU, není příjemcům této „sociální“ dávky rozhodně co závidět.
Strmý pád na společenské i ekonomické dno je pro mnohé vzdělané a pracovité jedince, kteří společnosti věnovali nejen desítky let života, ale navíc přispěli do státní kasy nezanedbatelnými sumami, mnohdy nesnesitelný. Respekt, jemuž se mnozí těšili v produktivním věku, nahrazuje dehonestace a pohrdání. (Je to logické, jak stručně a výstižně zhodnotili již V+W, svět se měří podle kabátu.)
Nepřekvapuje, že řadoví důchodci, jejichž jediným finančním zdrojem je penze, se z oblastí života, které vyžadují „zbytné“ finanční náklady, zcela vytrácejí. Stávají se svébytnou kategorií lidí, kteří byli odsouzeni k vymizení ze současné společenské scény. Neviditelnými přestávají být pouze ve chvíli, kdy se hledají adresáti úsporných opatření. Dnešní příjemci „státní renty“, kteří mají takříkajíc zakódováno, že i nadále musejí „držet hubu a krok“, jsou navíc ze všech stran osočováni, že žijí na úkor dalších generací, ožebračují nejen své děti, ale především vnuky.



Helena Kratzerová

Helena Kratzerová

Helena Kratzerová

Domácí i zahraniční dění s trochou nadsázky a ironie

O vážných věcech poněkud nevážně, v duchu rčení: Směji se, abych nemusela plakat.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora