Pilíře vzdělanosti: komiksy

neděle 12. duben 2015 11:46

A kde jsou obrázky? Oči malých školáků hleděly nevěřícně na učitelku, jež si troufla předčítat pohádkový příběh. Nezaujala je. Mluvené slovo jim prolétlo bez povšimnutí kolem uší, aniž by je jakkoli oslovilo.

Staromilci nostalgicky vzpomínají na časy, kdy dychtivě naslouchali nejen nedělním pohádkám či sobotním rozhlasovým hrám, ale těšili se také na podvečery, kdy v rádiu běžela četba na pokračování. Autoři obdobných projektů by dnes – zejména podle mínění značné části pedagogické obce - zřejmě splakali nad výdělkem. Nic naplat, svět se vyvíjí. A kritéria žádaného a žádoucího s tím jdou ruku v ruce. Důraz se klade zejména na rychlost, dynamiku a pestrost. Souvislé texty prý jsou spíš překážkou a přítěží, u recipientů (nejen školou povinných) nezřídka prohrávají na celé čáře. Ilustrace ztrácejí původní funkci, stávají se těžištěm sdělení či poselství.
Děti i kvůli modernizaci školní výuky, která se zaměřuje zejména na interaktivní propojení slov a obrazového doprovodu, prostě čekají něco úplně jiného. Četbu jim proto mnohdy mimo jiné úspěšně nahrazují komiksy. Jsou totiž většinou akční, obrázkům lze snadno porozumět i bez namáhavého luštění značně redukovaného (spíš symbolického) textu umístěného do tzv.
bublin.
Nic proti komiksům, představují specifickou subkulturu, jež má v četných případech nezanedbatelnou a nezpochybnitelnou výtvarnou hodnotu (apolitické navíc svébytný šarm, vtip, nadhled – stručně řečeno esprit). Nezřídka však hrají také silnou propagandistickou roli, jež dokáže ovlivňovat masové názory a mínění, zejména u většinové populace. Pokud se vrátíme do historie, naprosto účelově se projevila například u projektů Okna Rosta či Okna Tassa. Ostatně, ani nejslavnější americké komiksy nebyly v tomto ohledu zcela nestranné a bez vedlejších záměrů – šlo zejména o posílení vlasteneckého ducha, hrdosti na příslušnost k „nejlepšímu a nejsvobodnějšímu“ národu na světě.
I u nás se v poslední době projevuje snaha seznamovat s nedávnou i poměrně čerstvou historií obdobným způsobem. Kromě několika takříkajíc leporel z českých dějin se téměř denně nabízejí publikace, jako je dělení Československa pány Mečiarem a Klausem, pohledy na proces se Slánským či na Heydrichiádu. Pár výkřiků v bublinách, jež provází dramatický výtvarný doprovod, ovšem jen stěží dokáže suplovat podrobnější vhled do zásadních a základních reálií.
Představa, že by se pilířem vzdělanosti mohly stát pouze a výhradně komiksy, je poněkud děsivá. Zdá se však, že dostává zelenou. I z prostého důvodu, že jakékoli (nejen rozsáhlejší) texty se netěší příliš velkému zájmu a jejich obliba stále klesá. Možná i kvůli tomu, že nejdou po povrchu, ale vyžadují samostatné myšlení a uvažování. A to, jak známo, bolí. Nemluvě o tom, že je mnohdy opět značně nežádoucí.
Helena Kratzerová

Helena Kratzerová

Helena Kratzerová

Domácí i zahraniční dění s trochou nadsázky a ironie

O vážných věcech poněkud nevážně, v duchu rčení: Směji se, abych nemusela plakat.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora